Evropská unie se znovu pustila do toho, jak má vypadat moderní auto. Tentokrát ne zvenku, ale zevnitř. A paradoxně to nevypadá jako další krok do budoucnosti, spíš jako návrat k tomu, co ještě nedávno nikdo nezpochybňoval: k opravdovým tlačítkům, páčkám a hmatatelným ovladačům. V době, kdy se dotykové plochy rozlézají po palubních deskách jako plíseň, je to vlastně malá revoluce… jen opačným směrem.
Zní to možná jako zpátečnictví, ale upřímně – tenhle návrat k fyzice je spíš pozdní uznání reality. Displeje jsou fajn na mapu a přehled informací, jenže když se z nich stane jediné centrum veškerého ovládání, začíná to být problém. Ne technologický. Lidský.
Co přesně se mění a od kdy
Reaguje na to EU ve spolupráci s bezpečnostním programem Euro NCAP, který určuje laťku bezpečnostních testů a nepřímo tím i to, jak auta vznikají. Od roku 2026 mají výrobci povinnost vrátit fyzické ovládání u klíčových funkcí. Konkrétně musí mít vlastní vyhrazené tlačítko nebo páčku:
– klakson
– výstražná světla
– směrovky
– stěrače
– a nově i povinné tlačítko pro nouzové volání eCall SOS
Důležité je, že tyhle věci už nesmí být „někde v menu“. Žádné lovení v obrazovkách, žádné tři podnabídky a potvrzovací okno.
Euro NCAP jako bič: kdo nemá tlačítka, přijde o hvězdy
Nejde jen o doporučení, ale o systém odměn a trestů. Euro NCAP bude přítomnost a funkčnost těchto ovladačů kontrolovat v rámci svých testů. A pokud je auto mít nebude, projeví se to na výsledném hodnocení bezpečnosti.
A to je přesně ten moment, kdy to začne automobilky bolet. Hvězdičky od Euro NCAP se totiž neřeší jen v Evropě – zákazníci je sledují po celém světě. Slabší skóre může znamenat pošramocenou pověst, horší marketing a v krajním případě i reálný propad prodejů. Jinými slovy: ignorovat to nejde, i kdyby se někdo chtěl tvářit, že „zákazník přece chce minimalismus“.
Minimalismus narazil na praxi: největší problém budou mít „displejové“ značky
Pro část výrobců to bude jen úprava detailů. Pro jiné ale zásah do samotné filozofie interiéru. Zvlášť pro značky, které poslední roky stavěly na tom, že palubní deska má být co nejčistší, bez tlačítek – a všechno se má řešit přes obří obrazovku.
Nejviditelnější ukázka? Tesla, která soustředí většinu funkcí do centrálního displeje a některé úkony tím dokáže udělat zbytečně složité. Podobnou cestou se vydaly i některé modely Volkswagenu. A hodně se mluvilo třeba o Volvu EX30, které si vysloužilo kritiku právě za to, jak moc spoléhá na dotykové ovládání na úkor „rychlého sáhnutí po tlačítku“.
Řidiči říkají jednoduchou věc: hledat něco na displeji za jízdy je nepraktické. A hlavně nebezpečné. A já s tím souhlasím – rozdíl mezi lovením funkce v menu a hraním si s telefonem je často jen kosmetický.
Studie a realita: dotyk rozptyluje víc, než si chceme připustit
Tenhle spor není jen o pocitech, existují i data. Podle jedné studie ze švédského magazínu z roku 2022 dokážou dotykové displeje odvádět pozornost zhruba na úrovni lehké podnapilosti. Jinými slovy: horší reakce, delší doba, kdy řidič nevěnuje pozornost silnici – a navíc se často ani nepodaří spustit požadovanou funkci napoprvé.
Stejně špatně dopadá i používání mobilů – a dokonce i tehdy, když se člověk snaží být „ukázněný“ a používá platformy typu Android Auto nebo Apple CarPlay. Obrazovka zůstává obrazovkou a řidič zůstává člověkem, který nemá neomezenou kapacitu pozornosti.
Už to tu jednou bylo: doporučení z roku 2008 nikomu ruce nezlomilo
Evropské instituce se přitom o podobnou věc pokusily už dřív. Evropský parlament vydal v roce 2008 směrnici v režimu doporučení – tedy jakési „bylo by fajn“, aby určité funkce zůstaly na fyzických ovladačích. Jenže doporučení je doporučení. Výrobci si to přečetli, pokývali hlavou… a pak se stalo přesně to, co všichni vidíme: displeje rostly, tlačítka mizela a ovládání se přesouvalo do digitálních labyrintů.
Teď už ale nejde o přání. Teď jde o hodnocení bezpečnosti a o to, jak bude auto vypadat v testech.
Palubní deska jako bojiště: design versus instinkt
Tohle rozhodnutí bude znamenat pro řadu aut skutečné překopání interiéru. Minimalistické kabiny vypadají na fotkách skvěle: hladké plochy, elegantní linky, nic neruší. Jenže v reálném světě řidič nepotřebuje galerii moderního umění. Potřebuje instinktivně a bez přemýšlení trefit to, co zrovna musí použít.
A nejde jen o pohodlí. V krizové situaci rozhodují vteřiny. V tu chvíli je „tlačítko, které najdu poslepu“ nesrovnatelně lepší než „ikona, kterou musím nejdřív vyvolat“.
Ne všichni se nechali unést: kdo bude mít práci snazší
Zajímavé je, že ne všechny značky se do extrému digitálního minimalismu vrhly. Někteří výrobci si i v posledních letech drželi rozumný kompromis. Často se zmiňuje třeba Hyundai nebo Toyota, které ponechávaly v interiérech dostatek fyzických ovladačů – nejen pro „povinné“ věci, ale i pro běžné úkony typu klimatizace nebo hlasitost.
Pro ně bude přechod jednodušší. Nebudou muset přemýšlet, jak do hladké desky znovu narvat ovládání, které už jednou vyhodily.
Krok zpět, který dává smysl
Tak jak to vidíte vy? Mají klasická tlačítka budoucnost, nebo je to jen nostalgie? Za mě je to naprosto racionální směr. Ano, je to návrat „zpátky“. Jenže někdy je krok zpět přesně to, co člověka posune správným směrem – hlavně když se ukáže, že jsme se digitálním nadšením dostali až moc daleko.
