Ještě před pár lety platilo, že benzinový motor s malým objemem býval pro mnoho řidičů sázkou na jednoduchost, nízké provozní náklady a bezstarostné používání. Jenže tlak na emise, snižování spotřeby a celkové zefektivňování výroby přiměl automobilky k tomu, aby začaly ve velkém zmenšovat objem motorů, ubírat válce a nahrazovat tradiční řešení složitější technikou. Výsledkem jsou jednotky, které umějí být velmi úsporné a svižné, ale některé z nich si zároveň nesou i nepříjemnou pověst.
Ne každý malý přeplňovaný motor je špatný. Na trhu existují i povedené konstrukce, které fungují spolehlivě a mezi řidiči mají dobré jméno. Přesto se během posledních dvaceti let objevilo několik agregátů, u nichž se opakovaně mluví o závažnějších slabinách. Pokud tedy vybíráte ojeté auto, vyplatí se vědět, které motory mohou znamenat větší riziko a proč.
Downsizing přinesl pokrok i nové starosti
Moderní benzinové motory měly nabídnout menší spotřebu, nižší emise a přitom dostatek výkonu pro každodenní provoz. V mnoha případech se to skutečně podařilo. Jenže spolu s tím přišla také složitější konstrukce a větší citlivost na kvalitu servisu i způsob používání. Některé motory začaly být náchylnější na zanedbanou údržbu, jiné doplatily přímo na nepříliš šťastná technická řešení.
Právě proto dnes mechanici často varují hlavně před vybranými malými přeplňovanými jednotkami. Na papíře mohou vypadat lákavě, v běžném provozu ale někdy znamenají přesný opak očekávané úspory. Místo nižších nákladů se majitel může dočkat drahých oprav a v krajním případě i výměny celého motoru.
Honda 1.0 VTEC P10A2 ztratila část pověsti značky
Honda byla po dlouhá léta považována za značku, jejíž motory snesou téměř všechno a vydrží i velmi hrubé zacházení. Právě proto působil litrový tříválec v desáté generaci Civicu jako trochu nepříjemné překvapení. Se zhruba 129 koňmi měl jít o ideální volbu pro každodenní městský provoz, jenže realita nebyla vždy tak přesvědčivá.
Slabým místem se ukázalo být řešení rozvodového řemene. Nevhodně navržená řemenice vedla k jeho nadměrnému opotřebení a drobné částice z řemene se následně dostávaly do motorového oleje. Odtud už byl jen krok k ucpávání mazacích kanálků, zhoršenému mazání a přehřívání motoru. V některých případech pak docházelo k natolik vážnému poškození, že oprava přestávala dávat ekonomický smysl.
Právě vysoké náklady na řešení těchto problémů způsobily, že si tento motor vysloužil kritiku nejen od servisů, ale i od samotných uživatelů. Není náhodou, že Honda v další generaci Civicu od této koncepce ustoupila.
Stellantis 1.2 PureTech EB jako ukázka odvážného, ale problematického řešení
Motor 1.2 PureTech se rozšířil do obrovského množství vozů značek Peugeot, Citroën, Opel a DS. Na první pohled přitom nevypadal jako špatná volba. Dokázal být kultivovaný, úsporný a v době svého nástupu sbíral i odborná ocenění. Časem se ale ukázalo, že jeho konstrukce má slabinu, která dokáže majitelům velmi zkomplikovat život.
Hlavním problémem bylo umístění rozvodového řemene do olejové lázně. Toto řešení mělo přinést nižší tření a lepší efektivitu, v praxi ale začalo narážet na citlivost při krátkých městských jízdách. Pokud se do oleje dostával benzin, docházelo k narušování materiálu řemene. Ten se postupně drolil a jeho zbytky se dostávaly dál do mazací soustavy.
Následky mohly být velmi nepříjemné. Úlomky materiálu dokázaly ucpat olejové sítko i vakuovou pumpu. To neznamenalo jen riziko poškození motoru, ale i oslabení účinku brzdového posilovače. Z běžné technické závady se tak snadno stával i bezpečnostní problém. Výrobce se k výraznější změně odhodlal až později, kdy přešel na rozvodový řetěz.
Renault 1.2 TCe H5Ft trápí hlavně nadměrná spotřeba oleje
Renault se v tomto případě vydal trochu jinou cestou než část konkurence a sáhl po čtyřválcové konstrukci. To je samo o sobě sympatické, protože čtyři válce zpravidla znamenají kultivovanější a klidnější chod. Ani to ale nezaručilo bezproblémový provoz. Motor známý i z některých modelů Dacia totiž proslul jiným nepříjemným nedostatkem.
Tím je velmi vysoká spotřeba oleje, která může v krajních případech dosahovat až jednoho litru na tisíc kilometrů. Na vině bývá kombinace slabších pístních kroužků a nedostatečně efektivní práce olejového čerpadla při vyšší zátěži. Právě tato závada se stala natolik výrazným tématem, že se kolem motoru rozběhly i právní spory.
Pro majitele je největším problémem to, že zanedbání pravidelné kontroly hladiny oleje může vést k velmi rychlému poškození motoru. K tomu se navíc přidávají i potíže s napínači rozvodového řetězu. Pokud servis neprobíhá včas a důsledně, mohou se škody rozšířit na celý rozvodový mechanismus a účet za opravu pak bývá velmi nepříjemný.
Ford 1.0 EcoBoost ukázal, že chvála z počátku ještě nic negarantuje
Když se motor 1.0 EcoBoost objevil, vyvolal velkou pozornost a sbíral velmi pozitivní reakce. Na svou dobu působil technicky pokrokově a papírově nabízel působivou kombinaci nízké spotřeby a slušné dynamiky. Postupně se ale ukázalo, že vedle nesporných předností má i několik citlivých míst.
Starší provedení vyráběná do roku 2018 se potýkala s podobným konceptem rozvodů jako problematický PureTech. Tím však seznam potíží nekončí. U tohoto motoru se často zmiňuje také nižší tepelná odolnost hlavy válců a náchylnost k přehřátí. Stačí přitom relativně malý únik chladicí kapaliny a během krátké doby může dojít k vážnému poškození.
Další slabinou bývají problémy s tlakem paliva související s opotřebením vačkového hřídele, který pohání palivové čerpadlo. Zájemce o tento motor by proto měl být velmi pečlivý při výběru konkrétního vozu. Bezpečněji působí hlavně modernizované verze vyráběné po roce 2018, které už využívají rozvodový řetěz.
Špatný motor často začíná špatnou údržbou
Bylo by ale příliš jednoduché tvrdit, že za všechny problémy mohou jen konstruktéři. Praxe dlouhodobě ukazuje, že i problematičtější motor může při pečlivém servisu fungovat přijatelně, zatímco technicky povedená jednotka se dá zanedbanou údržbou spolehlivě zničit. Proto při koupi ojetiny nestačí znát jen typ motoru, ale také jeho minulost.
Zcela zásadní je servisní historie. Důležité je zjistit, zda majitel měnil olej pravidelně, zda neprotahoval intervaly a jestli vůz absolvoval všechny svolávací akce předepsané výrobcem. U motorů s rozvody v oleji je opatrnost ještě důležitější. Pravidelná a častější výměna oleje zde může výrazně pomoci a rozhodně se nevyplatí čekat na maximální předepsané intervaly.
Rozumný přístup bývá jednoduchý. Pokud si vybíráte ojetý benzinový vůz a má vyšší nájezd, ptejte se vždy na stav rozvodů, na historii oprav a na to, zda už byly řešeny známé slabiny konkrétního motoru. Jestliže rozvody nebyly měněny podle doporučení výrobce, je dobré počítat s touto investicí prakticky okamžitě po koupi.
Pokud ovšem poruchy spalovacího motoru nechcete řešit, mrkněte na ty nejlepší ojeté elektromobily, jejich seznam a popis máme v samostatném článku.
Není špatný každý motor 1.0 nebo 1.2
Malý objem sám o sobě ještě neznamená problém. Motory 1.0 a 1.2 nejsou automaticky špatné a řada z nich funguje velmi dobře. Jen je potřeba počítat s tím, že bývají citlivější na zanedbaný servis, nekvalitní olej nebo dlouhé intervaly údržby. Majitel tak musí být pozornější než u některých starších a jednodušších atmosférických jednotek.
Pokud jezdíte hodně kilometrů a chcete minimalizovat riziko drahých oprav, stále dává smysl dívat se i po odolnějších atmosférických motorech nebo po povedenějších turbomotorech s lepší pověstí. U ojetiny totiž často nerozhoduje jen značka a model auta, ale především konkrétní motor a to, jak se k němu předchozí majitel choval.
Zdroj: Motorprobleme: Renault wegen erhöhten Ölverbrauchs vor Gericht | FAZ
