Zatímco Brusel nekompromisně tlačí na nákup drahých elektromobilů a baterií, švédský kutil ukázal celému světu geniální vztyčený ukazováček. Své staré Volvo 145 totiž svépomocí přestavěl na zapomenutý pohon na dřevoplyn. Na třísetkilometrovou trasu mu místo drahého benzínu stačily pouhé čtyři pytle suché břízy. Podívejte se, jak tento mechanický generátor v zadní části auta funguje a jaká drsná rizika skrývá.

Na první pohled vypadá jako obyčejné staré Volvo. Jenže místo benzinu nebo nafty si vystačí se suchým dřevem. Švédský nadšenec ukázal, že i dávno zapomenutá technika může v praxi pořád fungovat.

V době, kdy se automobilový svět stále více soustředí na elektromobily, dobíjecí stanice a baterie, působí tenhle projekt skoro jako z jiného století. A vlastně jím do jisté míry opravdu je. Švéd Niklas Alexandersson totiž přestavěl své Volvo 145 na pohon dřevoplynem, tedy technologií, která byla nejvíce rozšířená v dobách, kdy byl nedostatek klasických paliv.

Výsledek je pozoruhodný. S autem dokázal absolvovat přibližně 300 kilometrů dlouhou cestu a podle dostupných informací mu k tomu stačily čtyři pytle březového dřeva. Nejde samozřejmě o řešení pro běžného motoristu, ale jako technická ukázka je to mimořádně zajímavé.

Zapomenutý pohon z krizových časů

Dřevoplyn není žádný moderní vynález ani nový ekologický zázrak. Princip je známý desítky let. Dřevo se při vysoké teplotě a omezeném přístupu kyslíku nezapálí klasickým plamenem, ale postupně se z něj uvolňuje směs plynů. Ta obsahuje především oxid uhelnatý, vodík a menší množství metanu.

Právě tato směs se pak může přivádět do spalovacího motoru a nahradit tak běžné palivo. Motor tedy v základu zůstává spalovací, jen místo benzinu nebo nafty spaluje plyn vzniklý ze dřeva.

Největší rozmach zažila tato technika během druhé světové války. Kvůli nedostatku paliv se tehdy podobné systémy montovaly do osobních automobilů, autobusů i nákladních vozidel. Dnes se s nimi setkáme spíše u nadšenců, experimentátorů nebo v projektech zaměřených na soběstačnost.

Jak funguje Volvo na dřevoplyn

Alexanderssonovo Volvo 145 má v zadní části umístěné zařízení, které připomíná kovový generátor. Právě do něj se vkládá suché dřevo. To se postupně zplyňuje a vzniklý plyn putuje do motoru.

Aby celý systém fungoval, nestačilo pouze přidat nádobu na dřevo. Úpravou musel projít i původní karburátor, protože motor musí pracovat s úplně jiným typem paliva, než na jaký byl z výroby navržen.

Auto podle dostupných údajů zvládne jet rychlostí okolo 100 km/h. To na podobný experiment rozhodně není špatné. Na druhou stranu je jasné, že nejde o vůz, se kterým by člověk jednoduše nasedl a během pár vteřin vyrazil. Systém potřebuje přípravu, zahřátí a pravidelnou obsluhu.

Čtyři pytle dřeva místo nádrže paliva

Největší pozornost pochopitelně budí samotná spotřeba. Na trasu dlouhou přibližně 300 kilometrů měly Volvu stačit čtyři pytle březového dřeva. V praxi to znamená desítky kilogramů suchého materiálu, který musí mít řidič k dispozici.

Spotřeba se navíc může výrazně lišit podle stylu jízdy, zatížení auta, účinnosti zařízení i typu použitého dřeva. Suché a kvalitní palivo je pro podobný systém zásadní. S mokrým dřevem by účinnost klesla a provoz by byl mnohem problematičtější.

Ve srovnání s elektromobilem nebo běžným spalovacím autem je tedy dřevoplyn provozně mnohem méně pohodlný. Jeho výhodou je ale nezávislost na čerpacích stanicích i nabíjecí síti. Právě tahle myšlenka je jedním z důvodů, proč projekt vznikl.

Nešlo jen o recesi

Celá přestavba nezačala pouze jako technická kuriozita. Alexandersson ji pojal také jako úvahu nad energetickou soběstačností. Podle něj je důležité hledat způsoby, jak nebýt zcela závislý na ropě, dovozu paliv nebo na infrastruktuře, která může být v krizových situacích omezená.

Projekt se navíc rozrostl i mimo samotné auto. Tým kolem švédského nadšence získal grant přesahující dva miliony korun na vývoj mobilního energetického kontejneru. Ten má kombinovat solární energii s výrobou energie pomocí dřevoplynu.

Nejde tedy pouze o staré Volvo s neobvyklým pohonem. Celý koncept má ukázat, že alternativní zdroje energie mohou mít různé podoby a že některé historické technologie stále mohou najít zajímavé využití.

Praktické nevýhody jsou značné

Přesto by bylo přehnané tvrdit, že dřevoplyn může jednoduše nahradit moderní auta. Slabých míst má totiž celou řadu. Prvním problémem je samotné palivo. Řidič musí vozit dostatek suchého dřeva, které zabírá místo a není tak snadno použitelné jako kapalné palivo.

Další nevýhodou je pomalý start. Auto nelze nastartovat stejně rychle jako běžný vůz. Systém se musí nejprve zahřát a začít produkovat dostatečné množství plynu.

Počítat je nutné také s poklesem výkonu. U podobných přestaveb se často uvádí ztráta přibližně 20 až 40 procent. Generátor navíc zabírá výraznou část prostoru a vyžaduje pravidelnou údržbu. Čistit se musí popel, filtry i další části systému.

Bezpečnost je samostatnou kapitolou. Dřevoplyn obsahuje oxid uhelnatý, který je vysoce jedovatý. Jakákoli netěsnost proto může být velmi nebezpečná. Celé zařízení musí být navrženo a provozováno opravdu pečlivě.

Alternativa, ne řešení pro všechny

Sám autor projektu nijak netvrdí, že by dřevoplyn měl být odpovědí na budoucnost osobní dopravy. Vnímá ho spíše jako doplňkové řešení, které může dávat smysl v určitých situacích. V létě podle něj mohou být výhodnější solární systémy, zatímco dřevoplyn může pomoci v době, kdy slunce není dostatek.

Právě v tom je celý projekt zajímavý. Nejde o snahu dokázat, že by se lidé měli hromadně vracet k autům na dřevo. Spíše připomíná, že technika může být překvapivě pestrá a že spalovací motor nemusí být nutně odkázán jen na benzin nebo naftu.

Staré Volvo na dřevoplyn tak není konkurencí moderním elektromobilům ani běžným autům. Je to hlavně funkční experiment, který vrací do hry dávno zapomenutou technologii a ukazuje, že energetická nezávislost může mít i velmi nečekanou podobu.