Kia Rio patří mezi malé hatchbacky, které se nesnaží ohromit efekty, ale dávají smysl v každodenním provozu. Zaujme dospělejším designem, překvapivě velkým prostorem pro posádku i zavazadla a komfortně naladěným podvozkem, který umí žehlit rozbité silnice s nečekaným klidem. Testovaná ojetina s atmosférickou jednotkou boduje kultivovaným chodem a stabilní spotřebou, přičemž po osmdesáti tisících kilometrech působí stále poctivě a bez známek únavy.
Minulé Rio rozhodně nebylo škaredé, Kia se z téhle éry už dávno vyhrabala. U současné generace je to vidět na první pohled hlavně zepředu. Předek působí suverénně, úzké přimhouřené světlomety pěkně ladí s typickou maskou s motivem tygřích nozder. Při pohledu z boku auto vizuálně sedí níž, linie už se nezvedá směrem k zádi jako dřív a rovná hrana oken tomu ještě pomáhá. Záď naopak nepředvádí žádné extravagance, jen působí překvapivě široce a dospěle.
Světla a drobná zvláštnost s denním svícením
Základní světlomety mají klasickou otevřenou optiku, ve vyšších výbavách se objevují projektory s LED kroužkem pro denní svícení. V provedení Comfort přes den svítí obyčejné žárovky umístěné nad mlhovkami. Tady jsme narazili na drobnost, která umí překvapit, denní žárovky totiž zhasnou ve chvíli, kdy máte zataženou ruční brzdu.
Pochvala za výbavu, výtka k citlivému senzoru
Plusové body si Rio zaslouží už v základu, protože nabízí přední mlhovky i světelný senzor, který denní režim spíná automaticky. Senzor je ale umístěný nahoře na palubní desce, takže i za jasného dne někdy zbytečně zpanikaří v krátkých podjezdech. Než se světla naplno rozsvítí, vy už jste často venku a auto před vámi tak akorát nechtěně probliknete.
První kontakt a celkový dojem z kabiny
Když vezmete za kliku, zkazí první dojem plechové bouchnutí po jejím puštění. Ani samotné dovření dveří není úplně tiché. Beru to ale jen jako úvodní poznámku, protože jinak interiér dopadne výrazně lépe. Nejvíc chválím jízdní pozici. Sedadlo s výškovým nastavením jde stáhnout příjemně nízko, volant si umíte přitáhnout k tělu a výsledkem je pocit, že sedíte v autě, ne nahoře na něm, což je u malých hatchbacků pořád příjemná výjimka.
Plasty tvrdé, ale zpracování poctivé
Stačí do palubní desky cvrnknout prstem a je jasno, na měkčené materiály si tu nikdo nehraje a nehet to dá pocítit. Vzhledem k ceně se to ale dá odpustit, zvlášť když plasty mají hezkou strukturu a jsou matné, ne lacině lesklé. Navíc do sebe jednotlivé díly dobře pasují. Jen na pražských kostkách se nám občas rozechvěla horní část palubní desky, ale podobné věci se čas od času dějí i u dražších aut.
Nečekaně silnou stránkou testovaného kusu byl volant. Vypadá povedeně, dobře se drží a tlačítka mají přesný a jistý chod. Palubní systém je v pořádku, jen jeho tvar jasně naznačuje, že návrh počítal i s variantou s dotykovou obrazovkou, takže v jednodušším provedení působí trochu jako nedořečený.
Prostor pro posádku i kufr nad očekávání
Největší pochvala v kabině míří na prostornost. Vpředu je místa dost a ani vzadu se cestující nemačkají, pomáhá tomu nadprůměrný rozvor 2 580 mm. Dobře vychází i zavazadelník, 325 litrů, slušná přístupnost a navíc dvojité dno, takže se s ním dá rozumně pracovat.
Rio chce klid, ne rychlost v zatáčkách
Je fér rovnou říct, že tohle Rio má radši pohodový styl než sportovní řezání okreskami. Hlavní důvod je podvozek naladěný jednoznačně na komfort. Je měkký, nerovnosti umí vyžehlit až překvapivě dospěle, jenže při svižnější jízdě se auto víc naklání a na hrbolatém asfaltu se dokáže zvláštně pohupovat. Když ale jedete normálním tempem po rozbité silnici, dostanete příjemné překvapení, povrch se zklidní, od kol je ticho a místo ran nebo rázu je tu spíš uklidňující nadhled.
Lehký posilovač řízení ladí k městu
K poklidnému charakteru přispívá i řízení. Posilovač má výrazný účinek, takže volant jde hodně lehce. Kolem středové polohy je trochu méně přesný, což ale není problém, který by se objevoval jen u levných aut. V kontextu městského určení Ria to nakonec nijak zásadně nevadí.
Čtyřválec 1,25 litru je známá jednotka už z předchozí generace a i tady nabízí stejných 62 kW. Nese si typické vlastnosti malého atmosférického motoru. Je velmi tichý, v nízkých otáčkách běží bez vibrací a bez dunění. S pětistupňovým manuálem zvládne na pátý kvalt v klidu jet i kolem 60, dokonce 55 km/h jen s jemným dotykem plynu.
Spotřeba příjemně stabilní
Mezi silné stránky patří i spotřeba, která není tak citlivá na styl jízdy jako u některých přeplňovaných motorů. V našem střídání město, okresky, dálnice jsme se vešli do 6,5 litru na 100 kilometrů. Když vynecháte povinné zkoušení dynamiky a jezdíte plynule, dá se dostat i na šest, případně někam k pěti a půl.
Je ale potřeba počítat s tím, že pod 3 500 otáček toho motor logicky moc nepředvede. A protože ve vyšších otáčkách začne být zvukově řinčivý, nebudete ho vytáčet pro radost. K pěti nebo dokonce šesti tisícům se dostanete spíš z donucení a pak ho zase rychle vrátíte tam, kde je mu nejlépe, tedy níž. Projevem to připomíná starou dobrou atmosférickou čtrnáctistovku od PSA. Pochválit musím celkový klid v autě, motor je dobře odhlučněný, podvozek také a ani aerodynamický hluk vás nebude otravovat.
Ojetina s osmdesáti tisíci a dobrý dojem z trvanlivosti
Testovaný kus z AAA Auto měl najeto něco přes 80 000 kilometrů a během zkoušky se neobjevil žádný problém. Podvozek neklepal, interiér nevrzal a opotřebení nepůsobilo nijak nadprůměrně. Z toho se dá docela sebevědomě vyvodit, že kvalita a životnost tohohle modelu je minimálně solidní. V době testu byla cena nastavená na 250 000 korun, což z něj dělá zajímavou alternativu třeba ke Škodě Fabia, přičemž Rio podle nás vypadá lépe a nabídne o něco víc prostoru i užitku.
Ceny a dostupnost
Když se dnes na českém trhu rozhlédnete po ojeté Kia Rio, ceny se podle stáří a nájezdu rozkročí opravdu široce. Nejstarší kusy kolem roku 2010 se dají najít zhruba od 35 až 40 tisíc korun, o rok dva mladší auta často začínají někde mezi 60 a 90 tisíci a u generace z první poloviny minulé dekády se běžně pohybujete okolo 110 až 170 tisíc, podle stavu a kilometrového nájezdu.
U novějších ročníků kolem roku 2019 už se typicky dostáváte do pásma přibližně 180 až 240 tisíc, zatímco relativně čerstvé kusy kolem roku 2022 se v inzerci často točí okolo 230 až 310 tisíc korun. A pokud vás zajímá úplné dno ceny u soukromých prodejů, i tam se dá při vyšším nájezdu narazit na částky okolo 110 tisíc, jen je potřeba počítat s tím, že právě u levnějších aut rozhoduje servisní historie a reálný stav víc než číslo v ceníku.
