DS 4 je tu už téměř pět let ve druhé generaci. Ta první, ještě pod značkou Citroën, byla představena už v roce 2010. V roce 2015 však prošla faceliftem a zároveň i rebrandingem pod samostatnou luxusní odnož DS, takže posléze nesla už název DS 4. Vyráběla se stále ve francouzském Mulhouse a jelikož sdílela kompletní platformu včetně podvozku s první generací Citroënu C4, převzala kromě toho i dieselové motory HDi 1.6 a 2.0 a také benzinové motory 1.6 THP, které bohužel provázely a stále provázejí poměrně zásadní technické problémy. Jak si ale vede druhá generace DS N°4, která se začala vyrábět v roce 2021 a v květnu minulého roku prošla faceliftem včetně přejmenování z DS 4 na již zmíněné DS N°4?
DS N°4 sdílí takzvanou platformu EMP2 V3, na které stojí poměrně dost modelů koncernu Stellantis, jako třeba současný Peugeot 308, Opel Astra L nebo Peugeot 408. Důležitou informací je, že tato platforma byla navržena pro mild hybridní, plug in hybridní i čistě elektrické pohonné systémy. Poměrně velkou zajímavostí je, že výroba DS N°4 probíhá ve fabrice v německém Rüsselsheimu. Kdo má trochu přehled, ten ví, že zde má centrálu a velkou továrnu Opel, který je součástí koncernu Stellantis od roku 2021. Ovšem Opel koupilo PSA od GM už v roce 2017. Výroba tedy probíhá po boku sesterského Opelu Astra. Pořád si nějak nemohu zvyknout, že Opel není součástí GM.
TO NEJLEPŠÍ NA ZAČÁTEK: EXTERIÉR
Na rovinu. Exteriérový design je absolutní předností celého auta, včetně interiéru, ale o tom později. Pokud mám vyzdvihnout to, proč to auto chcete nebo čím je DS N°4 opravdu jedinečná, pak je to právě design. Na svědomí ho má jistý Thomas Duhamel a velkou zajímavostí je, že vzhled tohoto auta byl jedním z jeho prvních projektů.
První, co mě uchvátilo, jsou poměrně ostré hrany předního nárazníku v kombinaci s aerodynamickou karoserií s koeficientem Cx 0,26 a k tomu spousta extravagantních prvků. Moc se mi líbil design předních světlometů včetně DS MATRIX LED VISION v kombinaci s denním svícením. Ve tmě to, ještě s osvětleným logem DS uprostřed masky, vypadá fenomenálně. Vlastně i zadní partie v čele se světlomety a dlouhým nápisem DS AUTOMOBILES působí neotřele. Poměrně dynamický styl tomu navíc dodává nízké zadní okno. Vidíte přes něj doslova kulové, ale fakt to vypadá dynamicky. Dalším docela dynamickým prvkem byla devatenáctipalcová kola Lima, která jsou shodou okolností bez příplatku. Poměrně extravagantní záležitostí jsou elektronicky výsuvné kliky dveří. Na efekt je to super, ale nejednou se mi stalo, že některá při zamknutí vozu nezajela úplně dovnitř. Mimochodem jsou chromované, což je dnes už vzácnost.
Exteriér je samozřejmě ozdoben podpisy Julesa Verna, zejména na obdélníkovém znaku na kapotě a na lištách zadních dveří, které mají symbolizovat průzkum a dobrodružství. Škoda jen, že tyto detaily na šedé pastelové barvě Cashmere poměrně zanikly.
INTERIÉR: EXTRAVAGANTNÍ, ALE PROSTOR NEČEKEJTE
Dovolím si říct, že podobně stylizovaný extravagantní interiér budete v jiném autě hledat jen těžko. Pokud mám něco vyzdvihnout, pak celkový design. Velká paráda.
Asi největší zajímavostí je obložení dveří tvořené designovými ovladači oken v kombinaci bílého semiše, modré kůže a plastu jako ze základní verze užitkové dodávky. V autech jsem viděl ledacos, ale tohle fakt ne.
Moc se mi líbil i tvar palubní desky. Designově je velmi čistá, vlastně většina celé plochy je obložena bílým semišem s tematikou Julesa Verna. Vypadá to pěkně, jen si říkám, jak dlouho ta bílá vydrží. Chválím i poměrně malou obrazovku displeje, která nehyzdí celou plochu palubky. Je to hezky decentní a přesto je na ní vše dobře vidět.
Co mě naopak rozčilovalo, byl knoflík startování motoru. Nikoliv to, že je uprostřed palubní desky, to naopak vítám. Ani jeho design, ten je skvělý. Ale ta odezva. Ani u čínských aut se mi nestalo, že bych motor vypnul až na třetí, docela silné zatlačení knoflíku. Odezva zkrátka nulová.
Moc se mi líbila sedadla v kombinaci modré kůže a středu z tmavě modré alcantary. Výhřev i masáže jsou samozřejmostí.
Nicméně co bych v interiéru DS N°4 moc nehledal, je velkorysý prostor. Nebo takhle. V oblasti předních sedadel se jako pasažér budete cítit komfortně, možná i s trochu dynamičtějším nádechem, ale v zadní části už to žádná sláva není. A zavazadlový prostor? Ten má 430 litrů a na můj vkus byl docela mělký. Dobře, nákup a pár tašek tam dáte, ale určitě neočekávejte kufr jako v jiných vozech segmentu C.
Pokud ale pominu některé neduhy, které jsem zmínil, interiér mě bavil svojí extravagantností a byl jsem velmi mile překvapen celkovým odhlučněním ve vyšších rychlostech.
MOTOR A PODVOZEK: JDEME DO TUHÉHO
Celkově extravagantní design autu neskutečně přidal na exkluzivitě. Co mu ale ubírá, je motor a zejména podvozek. DS N°4 má totiž stále zadní nápravu s deformovatelnou příčkou. Jak francouzské. S poměrně nízkou hmotností 1454 kg a rozměry 4400 x 2061 x 1470 mm je auto dost uhoupané a na okreskách také dost nedotáčivé. Rozměry pneumatik 225/50 R19 sice nejsou marné, ale stabilitě příliš nepomohly. Naopak na dálnici, kdy jedete rovně, necítíte nic a jedete jako na peřinkách.
Pohonné ústrojí zde tvoří zážehový tříválec PureTech DOHC o objemu 1199 cm³ s výkonem 100 kW neboli 136 koní ve spojení s mild hybridem, šestistupňovou dvouspojkovou automatickou převodovkou eDCT a malým elektromotorem o výkonu 21 kW a točivém momentu 55 Nm. Čtyřicetiosmivoltová baterie má kapacitu zhruba 0,8 kWh. Startování zde funguje v součinnosti s elektromotorem.
Musím říct, že PureTech opravdu zmíněných 100 kW nabídnul a v kombinaci s elektromotorem uměl zrychlit opravdu překvapivě svižně. Se spotřebou jsem se pak pohyboval v rozmezí 5,5 až 7 litrů na 100 kilometrů. Nicméně motory 1.2 PureTech s kódem EB2 trpěly zejména na rozvodový řemen v olejové lázni. Pro mě zcela nepochopitelná věc. V DS N°4 je však nově už rozvod vyřešen řetězem. Je tedy otázka, jakou bude mít životnost. To se ukáže v blízké budoucnosti.
A co taková dvouspojková automatická převodovka eDCT? Ta vznikla čistě pro hybridní systémy ve spolupráci s Punch Powertrain. Z mého pohledu byla občas škubavá a při rozjezdu se z ní ozývaly nepěkné zvuky připomínající dvouhmotový setrvačník dávno za svojí životností. Neměl jsem z ní dobrý pocit.
CENOVÁ POLITIKA
Základní cena DS N°4 startuje na částce 850 000 Kč s motorem 1.5 BlueHDi 130. V případě mojí edice Jules Verne se cena pohybuje v rozpětí 890 000 Kč až 1 220 000 Kč v závislosti na pohonném ústrojí. V současné době lze pořídit edici Jules Verne s motorem HDi 130 a mnou testovaným Hybrid 145 s cenovým zvýhodněním 100 000 Kč, tedy klidně i za 790 000 Kč, což je pod základní cenou.
Z mého pohledu je DS N°4 Jules Verne zajímavý a extravagantní vůz zejména z hlediska designu exteriéru a interiéru. A za případnou částku 790 000 Kč po započtení zvýhodnění to není úplně špatná nabídka. Nicméně podvozkově je to docela nepředvídatelné auto a z motoru i převodovky jsem neměl vůbec dobrý pocit. Tady bych si tu Cestu kolem světa za 80 dní docela rozmýšlel.
