Autojournal

Nový Duster není ani napodruhé typem auta, ze kterého budete dennodenně nadšeni. Je ale mnohem příjemnější při každodenním používání, je tišší a konečně hravě zastane roli plnohodnotného rodinného auta i pracovního nástroje třeba v rukou myslivce Po novém Dusteru je hlad. Je po něm dokonce takový hlad, že, a to se mi v životě nestalo, mě za týden během testování oslovil na čerpací stanici pán ve středních letech, jestli bych mu Dustera neprodal. Že se mu na něj nechce čekat

Rumunský nájezdník vtrhl (nejen) na naše trhy před nějakými osmi lety s takovou vervou, že to nikdo nečekal. Ze showroomů mizel jak teplé rohlíky na krámě a automobilka jej nestíhala vyrábět. Recept byl prostý. Příznivá cena, líbivé tvary a skvělé jízdní vlastnosti v terénu. Já mezi velké fandy prvního Dusteru nepatřím. Sice si terénem razil cestu stejně sebejistě jako důchodce uličkami hypermarketu pro máslo za dvacet pět, ale i přes všechnu snahu byly znát některé kompromisy kvůli nižší ceně. Nyní

Dacia Duster, pro mnohé jen to levné ošklivé auto z reklamy, které stojí málo peněz a kvůli tomu ani není dobrým vozem. Všechny pochybnosti jdou však stranou, protože v disciplíně cena/výkon Duster s naftovým agregátem 1.5 dCi, v terénním paketu a s pohonem všech čtyř kol prostě nemá konkurenci. K testu jsme dostali modernizovanou verzi Dustera, která má mírně upravenou masku, grafiku světel a pár dalších detailů, díky kterým i nejlevnější SUV na trhu vypadá velmi dobře. S litými koly

To, o co se snaží jiní, se Renaultu povedlo náramně. Přinést do poměrně bohaté Evropy a bohatnoucího Ruska levnou značku s ne příliš dobrou pověstí a přebudovat ji v jednu z nejrychleji roustoucích je určitě úkon hodný respektu. Ty tam jsou řeči manažerů zavedených značek o tom, že evropský zákazník požaduje pouze ty nejnovější technologie a špičkový design. Jistě, jsou tací, existuje ale obrovská skupina těch, kteří po ničem takovém neprahnou a nebo si to zkrátka nemohou dovolit. A netýká

Přiznám se, že nejsem zrovna James May, abych se potřeboval svézt se vším levným a úsporným, co náš automobilový trh aktuálně nabízí. Ano, i když neprahnu po nutném otestování například jakékoliv nové Dacie, přesto to v případě modelu Duster, který navíc prodělal facelift, bylo jiné. Dacia dnes pod křídly Renaultu vyrábí velmi dobrá auta a o tomto faktu mě stihl přesvědčit už velmi dobrý Dokker. Nyní je tu ale omlazený Duster, který opět slibuje skvělé vlastnosti v terénu, ale především

Obvykle to v naší redakci probíhá následovně… když se blíží termín vyzvednutí nějakého ostrého, rychlého, luxusního, či emotivního vozu, začneme se skoro rvát s kolegy o to, kdo z nás si na týden vezme domů tu nebo onu novinku a snažíme se přesvědčit ostatní, proč zrovna já bych to auto měl mít. V případě Dacie (pokud se nejedná zrovna o Dustera) to však bylo zcela naopak. Nikdo se k Daciím zrovna nehlásí a Dokkera mi bylo tudíž i krapet líto…

Do testu nového Sandera se v redakci nikomu nechtělo. Kolonka recenzenta pro mě nepochopitelně zůstávala prázdná a mě ho bylo tak trochu líto. A jelikož jsem osoba dobrodružná, dobrovolně jsem se přihlásil. Teď to zní možná trochu jako že Dacia vyrábí příšerná auta a jejich řízení je za trest. Kdo si sedl za jejich volant mi ale dá za pravdu, že za své peníze dostanete pořádný kus auta. Ano, jeho cena je vidět zevnitř i zvenčí, to však neznamená, že

Vážené dámy, vážení pánové, především tedy pánové, protože dámy tento rumunský fešák asi moc nezaujme, možná snad jeho francouzská duše v podobě motoru 1,5dCi o výkonu 110 koní, kterou v druhé nabízené variantě supluje jedna-šestkový benzín s obdobným stádem koňských sil. Nás, pravé automobilové fanoušky pořádných aut, ať už je vyráběné od kohokoliv do kamkoliv však tyto „nízká čísla“ nezajímají. Abychom ale byli alespoň trochu seriózní, zkusili jsme na tomto rumunsko-francouzském Shrekovi najít něco zajímavého. Něco, proč bychom si ho měli chtít kupovat.