Pořídit ojeté auto přímo od soukromého majitele může na první pohled působit jako jednoduchá cesta k výhodné koupi. Inzerát vypadá lákavě, prodávající působí důvěryhodně a cena se zdá být lepší než u velkého prodejce. Jenže právě v soukromé inzerci se často ukazuje, že zdánlivá úspora může rychle zmizet v opravách, sporech nebo nepříjemném zjištění, že auto není takové, jak bylo prezentováno.

Běžné rady znějí pořád stejně. Prověřit historii vozu, důkladně zkontrolovat technický stav, nepodcenit zkušební jízdu a připravit kvalitní kupní smlouvu. V praxi se ale mnoho kupujících spoléhá spíše na dojem, rychlou kontrolu a slib prodávajícího. Společnost AURES Holdings proto upozorňuje na tři nejčastější oblasti, které lidem nákup od soukromé osoby nejvíce komplikují.

Soukromý prodejce nenese stejnou odpovědnost jako obchodník

Při koupi auta od běžné fyzické osoby platí jiná pravidla než při nákupu u profesionálního prodejce. Takový obchod se řídí občanským zákoníkem, ale kupující v něm nevystupuje jako spotřebitel ve vztahu k podnikateli. To je zásadní rozdíl, který si mnoho lidí uvědomí až ve chvíli, kdy se po převzetí auta objeví problém.

Prodávající sice odpovídá za vady vozu, včetně těch skrytých, jenže pro kupujícího bývá velmi obtížné prokázat, že závada existovala už v době prodeje a nevznikla až následným používáním nebo běžným opotřebením. Petr Vaněček, generální ředitel AURES Holdings, provozovatele mezinárodní sítě autocenter AAA AUTO, upozorňuje, že právě dokazování bývá pro nespokojeného kupujícího nejsložitější částí celé věci.

Největší problém tedy nastává ve chvíli, kdy auto po koupi neodpovídá očekávání nebo se u něj projeví závada. Soukromý majitel vám zpravidla nenabídne jiné vozidlo výměnou a jen málokdy bude ochotně řešit kompenzaci. Kupující se tak může dostat do dlouhého dohadování o reklamaci, odstoupení od smlouvy nebo vrácení peněz. U velkých prodejců bývá situace odlišná. Ti mají jasněji nastavené procesy, širší možnosti nápravy a jako podnikatelé musí vůči zákazníkům plnit zákonné povinnosti v rozsahu, který se na soukromou osobu nevztahuje.

Cena z inzerátu často neodpovídá skutečné hodnotě auta

Dalším častým problémem je nadhodnocená cena. Ne vždy jde o záměrnou snahu kupujícího poškodit. U soukromých majitelů do hry často vstupuje osobní vztah k autu. Vůz, který někomu sloužil mnoho let, vozil rodinu na dovolené nebo byl jeho prvním autem, má v očích majitele vyšší cenu, než jakou mu reálně přizná trh.

Mnozí prodávající si navíc stanovují cenu podle podobných inzerátů na internetu. Jenže srovnávat auta pouze podle roku výroby, motoru, výbavy a počtu najetých kilometrů může být zavádějící. Dvě zdánlivě stejná auta mohou mít zcela odlišnou hodnotu podle toho, jak byla používána, servisována a udržována.

Velkou roli hraje i typ předchozího uživatele. Petr Vaněček k tomu s nadsázkou připomíná, že u soukromých inzerátů by vedle fotografií vozu někdy pomohly i fotografie a popis řidičů. Auto po klidném majiteli, který ho pravidelně servisoval a používal šetrně, může být ve výrazně lepší kondici než podobný vůz, který sloužil k razantní jízdě a úpravám.

Ani online kalkulačky nebo odhady využívající umělou inteligenci nedokážou individuální stav auta zohlednit dokonale. Mohou nabídnout orientační cenu, ale nevidí reálné opotřebení, kvalitu oprav, historii nehod ani způsob zacházení s vozem. Prodávající navíc často počítají se smlouváním, takže cenu nastaví výše, než za kolik by byli skutečně ochotni auto prodat.

Internetová inzerce je ideálním místem pro podvody

Soukromý prodej aut se dnes odehrává téměř výhradně online. Na internetu lidé hledají inzeráty, porovnávají ceny, komunikují s prodávajícími a často si domlouvají i první podmínky obchodu. Právě proto se zde pohybují také podvodníci, kteří spoléhají na rychlé rozhodování, tlak na zájemce a lákavě nízké ceny.

Mezi typické praktiky patří nabídky neexistujících aut za podezřele výhodnou cenu, požadavky na zaslání zálohy předem, falešná identita prodávajícího nebo nastrčení jiné osoby, která má působit důvěryhodně. Objevují se také smyšlené úschovní účty, tlak na rychlé uzavření obchodu výměnou za slevu, nejasná historie dovezených vozidel, údajné potíže s přepravou nebo dodatečné poplatky, například za palivo či logistiku.

Cílem těchto postupů je dostat kupujícího pod tlak. Když má člověk pocit, že mu mimořádná nabídka každou chvíli uteče, snáze přehlédne varovné signály a udělá chybu. I proto se stále více zákazníků obrací na zavedené obchodníky, u kterých očekávají větší transparentnost, jasnější odpovědnost a menší riziko podvodu.

Velcí prodejci posilují i navzdory slabšímu trhu

Vývoj trhu podle AURES Holdings ukazuje, že důvěra v zavedené prodejce roste. Zatímco sekundární automobilový trh jako celek čelí poklesu, velcí hráči hlásí opačný vývoj. Petr Vaněček uvádí, že skupině se za první čtvrtletí letošního roku podařilo prodat téměř dvacet osm tisíc automobilů, což představuje nejlepší první kvartální výsledek za čtyřiatřicetiletou historii společnosti.

Podle něj za tím stojí nejen posilování tržní pozice, ale také rostoucí zájem o čistě bateriové vozy. Těch skupina za necelé čtyři měsíce letošního roku prodala už 1 100, zatímco za celý loňský rok to byly zhruba dva tisíce kusů.

Opatrnost se při koupi ojetiny vyplatí

Nákup auta od soukromé osoby nemusí být automaticky špatná volba. Může přinést zajímavou cenu i dobrý vůz od poctivého majitele. Vyžaduje ale mnohem větší obezřetnost, pečlivou kontrolu a realistický pohled na rizika. Největší potíže obvykle nevznikají při podpisu smlouvy, ale až poté, kdy se ukáže, že auto má skrytou závadu, jeho cena neodpovídala stavu nebo prodávající nebyl tím, za koho se vydával.

Kdo chce riziko snížit, měl by si vůz důkladně prověřit, nechat jej zkontrolovat odborníkem a nenechat se tlačit do rychlého rozhodnutí. U ojetého auta totiž platí, že nejlevnější nabídka nemusí být ve výsledku tou nejvýhodnější.