Hned na úvod je potřeba říct jednu důležitou věc. Problém není Škoda Fabia jako taková. Řeč je výhradně o konkrétní motorizaci, která dokáže jinak velmi povedené malé auto proměnit v dost nepříjemného společníka. Jde o tříválcový diesel 1.4 TDI, tedy motor, který se k městsky zaměřené Fabii hodí asi tak málo, jak jen to jde.

Fabia sama o sobě patří mezi auta, která dávají na trhu ojetin pořád velký smysl. Jenže pokud pod kapotou narazíte právě na tento naftový tříválec, je dobré zbystřit. Ne proto, že by papírově vypadal vyloženě špatně. Naopak. Jenže realita za volantem je mnohem méně lichotivá a motor svým projevem dokáže zastínit skoro všechno, co se na autě povedlo.

Naftová Fabia jako pozůstatek zvláštní doby

Mluvím samozřejmě o ojetině. Tento motor už v nové Fabii neseženete a vlastně v ní dnes neseženete žádný diesel, což je v tomto případě spíš dobrá zpráva. Přesto se v bazarech a soukromé inzerci objevuje poměrně často. Jen to ukazuje, jak silnou pozici u nás naftové motory dlouho měly, a to i v autech, pro která se z principu příliš nehodily.

Nepřehlédněte: Definitivní konec nafty? Nová baterie CATL nabídne dojezd přes 1600 km

Malé městské auto s dieselem je samo o sobě trochu zvláštní kombinace. Naftový motor býval dražší při pořízení, často nákladnější na servis a ve městě se necítí úplně dobře. Krátké trasy mu nesvědčí, zahřívá se pomalu a při častém popojíždění trpí víc než benzinová alternativa. Přesto si ho zákazníci kupovali. V době, kdy se tato verze nabízela, přitom šlo o jednu z nejdražších motorizací v nabídce. A po jízdě s ní se nabízí dodat, že také o jednu z nejméně příjemných.

Proto jsem se rozhodl jednu takovou Fabii vyzkoušet v praxi. A upřímně řečeno, výsledek nebyl zrovna povzbudivý.

Papírově to ještě nevypadá špatně

Na první pohled by člověk nemusel mít velké obavy. Motor nabízí výkon 77 kW a točivý moment 250 Nm. Na malé auto jsou to hodnoty, které slibují slušnou pružnost, rozumnou dynamiku a velmi nízkou spotřebu. Z tabulkového pohledu tedy všechno vypadá poměrně lákavě.

Jenže pak otočíte klíčkem.

Studený start je první varování. Celé auto se roztřese, motor se usadí na hrubém volnoběhu a jeho zvuk okamžitě pronikne do kabiny. Stačí položit ruku na řadicí páku a vibrace jsou cítit naprosto zřetelně. Nezůstávají ale jen tam. Dostávají se i do sedadla a volantu, takže velmi rychle pochopíte, že kultivovanost nebude silnou stránkou této verze.

Po zahřátí se projev motoru trochu zklidní, ale příjemný zážitek z toho pořád není. Akustický komfort je slabý a dieselový tříválec o sobě dává vědět skoro pořád. Nejde jen o hlučnost, ale i o samotný charakter zvuku. Kombinace naftového klepání a hrubšího tříválcového chodu působí v malém autě opravdu nepatřičně.

Turbo díra, úzké pásmo a neustálé řazení

Velmi rychle se ukáže také další slabina. Motor má výraznou prodlevu turba a pod hranicí zhruba 2000 otáček se mu do práce příliš nechce. Auto působí mrtvě, nereaguje ochotně na plyn a člověk má pocit, že se motor spíš přemlouvá, než aby spolupracoval.

Jakmile se turbo probudí, přijde poměrně slušný zátah. Jenže netrvá dlouho. Po dalších zhruba dvou tisících otáčkách motor zase ztrácí chuť a začíná být jasné, že využitelné pásmo je dost úzké. Výsledkem je jízda, při které pořád hledáte správný převod.

Pětistupňová převodovka situaci příliš nepomáhá. Převody jsou poměrně dlouhé a ve městě je potřeba řadit častěji, než by bylo příjemné. Na trojku se motor často dostane do otáček, kde působí bez života a dusí se. Na dvojku je zase vytočený víc, než byste chtěli. Plynulost městské jízdy tím dostává pořádně zabrat.

A právě město je prostředí, kde by Fabia měla být doma. Jenže s tímto motorem tam působí neklidně, hlučně a nepříjemně. Když navíc jezdíte jen krátké trasy a motor se nestihne pořádně zahřát, mizí i část úsporného kouzla dieselu. Spotřeba pak rozhodně nepůsobí tak zázračně, aby vyvážila všechny nevýhody.

Mimo město se situace zlepší, ale zázrak nepřijde

Za městem je naftová Fabia o něco snesitelnější. Motor se dostane do vhodnějšího pracovního režimu a auto působí klidněji než při městském popojíždění. Jenže ani tady to není bez výhrad. Při svižnější jízdě je potřeba motor vytáčet a ten se za to odvděčí hrubým zvukem, který se do kabiny přenáší více, než by bylo příjemné.

Ve vyšších rychlostech navíc chybí šestý převodový stupeň. Na dálnici je to znát velmi výrazně. Při 130 km/h je v autě dost hluku a delší cesty nejsou disciplínou, ve které by tahle Fabia zvlášť vynikala. Nezachrání to ani karoserie kombi. Ta sice nabídne praktičtější zavazadlový prostor, ale z Fabie to cestovní vůz neudělá. Mnoho lidí s ní sice dlouhé trasy absolvuje, ale původní určení auta je zkrátka jinde.

Spotřeba je samozřejmě nízká. Při běžném kombinovaném provozu se dá jezdit kolem 4,5 litru na 100 kilometrů, ve městě zhruba přes 6 litrů. Jenže podobně úsporně umí jezdit i benzinové TSI, které je přitom tišší, kultivovanější a celkově mnohem příjemnější. Právě proto dává smysl, že se Škoda od dieselů v této třídě postupně vzdálila.

Zbytek auta je mnohem lepší než motor

Když odhlédnu od motoru, Fabia je ve skutečnosti velmi povedené auto. Interiér samozřejmě odpovídá třídě malých vozů. Plasty na palubní desce jsou tvrdé a středový panel je umístěný poměrně nízko, takže některé ovládací prvky nejsou úplně ideálně po ruce. V dané kategorii to ale není nic neobvyklého.

Na zadních sedadlech není prostoru nazbyt. Vyšší cestující, zejména lidé nad 180 centimetrů, se tam nebudou cítit zrovna pohodlně. Zavazadlový prostor je použitelný, ale nijak výjimečný. U kombíku potěší praktičnost, jen vyšší nakládací hrana dokáže občas znepříjemnit manipulaci s těžšími věcmi. Na velkou rodinnou dovolenou to není ideální volba, ale pro mladší pár nebo menší domácnost může být Fabia naprosto dostačující.

Příjemným překvapením je výbava. Panoramatická střecha v malém autě působí skoro nečekaně a bezklíčové odemykání také není něco, co by člověk v této třídě automaticky očekával. Tyto prvky dodávají vozu pocit určité nadstandardnosti.

Řidičsky umí Fabia potěšit

Za volantem se sedí překvapivě dobře. Tříramenný volant ve stylu sportovnějších verzí příjemně padne do ruky a celková pozice za volantem je povedená. Osobně bych uvítal možnost posadit sedadlo ještě o něco níž, ale i tak se dá najít slušná poloha.

Řadicí páka je bohužel umístěná nízko, takže po ní musíte rukou sahat trochu víc, než by bylo ideální. Samotný chod řazení je ale hladký a přesný, což je rozhodně plus. Řízení překvapí příjemnou tuhostí a poskytuje solidní zpětnou vazbu. Na malé běžné auto působí až nečekaně dospěle. Jen spojka by mohla mít čitelnější a vyváženější záběr.

Podvozek patří mezi silné stránky

Velkým posunem proti předchozí generaci je podvozek. Fabia dokáže velmi dobře filtrovat nerovnosti a ve městě působí komfortněji, než by člověk možná čekal. Právě tady je vidět, že základ auta je opravdu povedený. Přes výmoly, spoje a běžné městské nerovnosti se přenáší s klidem, který v této třídě rozhodně není samozřejmostí.

Mimo město se auto chová jistě a v zatáčkách působí příjemně čitelně. Rychlejší oblouky zvládá slušně, pomalejší zatáčky mu také nedělají zásadní problém. Při výjezdech pod plynem se ale nedotáčivost objeví poměrně brzy. Když člověk zachází s plynem citlivě, Fabia zůstává klidná a předvídatelná. Jen na větších nerovnostech umí lehce odskočit.

Tady je zároveň cítit, že těžší naftový motor autu úplně nepomáhá. Předek působí zatíženěji a obratnost tím trochu trpí. S lehčím benzinovým motorem, třeba s jednotkou 1.2 TSI, musí být celkový dojem z řízení podstatně lepší.

Každodenní použitelnost je pořád velmi dobrá

Z Fabie je dobrý výhled, snadno se s ní manévruje a parkování je velmi jednoduché. To jsou vlastnosti, které u malého auta oceníte každý den. Právě proto je škoda, když je celé auto zbytečně zatížené motorem, který se k jeho charakteru nehodí.

S vhodnější benzinovou motorizací by Fabia nabídla přesně to, co od ní člověk čeká. Úsporný provoz, snadné ovládání, příjemný podvozek, rozumnou praktičnost a nenáročné každodenní používání. Naftový tříválec ale do tohoto obrazu příliš nezapadá. Přidává hluk, vibrace, horší kultivovanost a v městském provozu i nepříjemný jízdní projev.

Verdikt

Škoda Fabia je povedené malé auto a jako ojetina má stále co nabídnout. Je praktická, dobře se řídí, má komfortní podvozek a při správné volbě motoru může být velmi příjemným každodenním společníkem.

Jenže verzi s motorem 1.4 TDI bych doporučoval obejít velkým obloukem. Papírově sice slibuje úspornost a slušný točivý moment, ale v praxi přináší hlavně hluk, vibrace, úzké použitelné pásmo otáček a nepříjemný projev ve městě. Úspora paliva sama o sobě nestačí, když za ni platíte tak výraznou ztrátou kultivovanosti.

Fabii jako ojetinu tedy klidně ano. Jen si vyberte jiný motor.

Doporučujeme: Nejhorší benzinové motory za 20 let. PureTech či EcoBoost sežerou litr oleje na 1000 km