Autojournal

Na začátek musím říct jednu věc: jsem fakt rád, že konečně vzniklo něco, kde to není jen o vykradeném jménu legendy a ahoj. Ve většině případů z toho totiž vznikne ošklivé SUV, ideálně ještě elektrické. Tady nikoliv. A přestože to není vyloženě ostré sportovní coupé a technicky vlastně nejde o žádnou velkou převratnou novinku oproti jiným Hondám, vznikl dle mého názoru důstojný nástupce tohoto legendárního coupé. Netrhá asfalt, ale je to takové „baby“ GT S rozměry 4,5 m × 2,0

Když se řekne Honda Civic, vybaví se i absolutnímu laikovi auto střední třídy ze země vycházejícího Slunce. První generace byla představena už v roce 1972 a za těch bezmála 45 let nejen, že urazila opravdu velkou cestu, ale utvořila trendy. Určitým způsobem za sebou něco v automobilovém světě zanechala. Civic je auto, které vozilo (a vozí) masy. Zahrálo si ve spoustu filmech. Nemůžeme zapomenout třeba na Vina Diesela a „pětky Civicy Coupé“ z Rychle a zběsile 1. To byly ještě správné časy. Nebo

Honda CR-V má za sebou čtvrtstoletí vývoje, pověst mimořádné spolehlivosti a schopnost vycházet s každým. Mohla by tak být dokonalým kandidátem na rodinné SUV číslo jedna. Přesto se na českém trhu stále tak trochu snaží najít své pevné místo. Změní to až šestá generace, která přináší několik důležitých premiér? Začněme rovnou tou nejzásadnější novinkou. Honda totiž vůbec poprvé na našem trhu představuje plug-in hybrid, a právě tuto verzi jsme dostali k otestování. Tato varianta je k dispozici výhradně s pohonem

Civic znamenal pro Hondu zlomový moment. Na konci šedesátých let byla firma známá především výrobou motocyklů a zvažovala, že ukončí produkci automobilů, kde se do té doby soustředila hlavně na miniaturní modely s motory kolem 600 cm³. Když v sedmdesátých letech vypukla ropná krize, spotřebitelé začali hledat úspornější vozy. Zvláště v Americe narazila tehdejší obliba velkých sedanů s osmiválci na realitu rostoucích cen paliva. Do této situace vstoupil první Civic. V roce 1972 se poprvé představil automobil, který kvalitou odpovídal

Vzhled CR-V byl vždycky trochu svůj a ne každému se líbil. Loňský model však sází na ostré linky a moderní pojetí. Auto celkově působí velmi svěže a zároveň robustně. Karoserie si zachovává ostré linie a výrazné detaily, čímž působí sebevědomě. Vnější rysy doplňují obrovská zpětná zrcátka, kde mrtvý úhel snad ani nemůže existovat. A hlavně, Honda si nehraje na přizvedlý luxusní sedan a tak i kola odpovídají její pravé podstatě – tedy autu, které se nebojí terénu. Automobilový průmysl dnes

Honda vstupuje na český trh se svým nejdůležitějším modelem – novou generací CR-V. To slibuje zlepšení ve všech ohledech a navíc přijíždí ve dvou motorizacích.  Honda CR-V vždy vsázela na extravagantní design a nepadla tak do oka každému. Novinka přijíždí v daleko konzervativnějším kabátku. Pořád z ní jde ale daleko větší respekt. Mračí se, je to samá hrana a působí masivně. Musím říct, že vypadá skvěle! Líbí se mi taky, že Honda nenásleduje trend obřích ráfků, na kterých je guma

Značka Honda pro mě byla vždycky tak trochu exkluzivní. Ne, že bych ji na našich silnicích nějak nepotkával, ale nikdy jsem neměl možnost se s ní výrazněji seznámit a když přišla nabídka prvního testu, těšil jsem se jaký ve mě nakonec zanechá dojem. Sympatie ve mě vzbuzovala tak nějak přirozeně už dřív, možná i proto, že jsem své mládí trávil na sportovní motorce stejné značky. To, že ji budu nakonec vracet s těžkým srdcem, jsem ale nečekal. Model ZR-V sama